Koroze

< Zpět na technické údaje

Korozí se rozumí z povrchu vycházející nežádoucí chemická nebo elektrochemická reakce kovu s okolním prostředím (nebo jeho složkou). Všeobecně dochází k poškození vlivem elektrochemické reakce. Podmínkou pro působení elektrochemických reakcí je mimo jiné přítomnost elektrolytu (elektricky vodivé kapaliny). V závislosti na různých okolnostech jako je prostředí, použité legování, vzniklá pnutí apod., mohou různé druhy koroze způsobit narušení hliníku.

Jednotné narušení

Hliník a jeho slitiny mají díky tvorbě dobře držící a kompaktní oxidové vrstvy relativně dobrou odolnosti proti korozi. Naproti tomu vytvořený oxid hlinitý se rozpouští jak v kyselých (pH< 4), tak zásaditých (pH>8) prostředích (viz vyobrazení 4). Poté, co je oxidová vrstva rozpuštěna, proces narušení pokračuje dále přímo na kovu, takže povrchy jsou narušeny stejnoměrně. Další průběh narušení je dán především rozpustitelností vzniklých produktů koroze v přítomném elektrolytu. Nerozpustitelné produkty reakce se srážejí na povrchu a zpomalují korozi. Jednotné narušení je nejméně škodlivá forma koroze z toho důvodu, že se z praktických zkoušek v určitém prostředí dá zjistit rychlost narušení a tak i životnost výrobku v tomtéž prostředí.

vyobrazení 4

Důlková koroze (pitting)

U tohoto druhu koroze dochází k lokálnímu narušení, zatímco zbytek povrchu zůstává nenarušen. Důlky vznikají tak, že ochranná oxidová vrstva je narušena a světlý hliník je vystaven (koroznímu) prostředí. Důvody vzniku důlkové koroze jsou mimo jiné:

mechanické poškození povrchu;

  • přítomnost zejména chlorových iontů v prostředí
  • znečištění povrchu, v jehož důsledku vznikají rozdíly v koncentraci kyslíku;
  • heterogenní struktura, zejména slitiny obsahující měď jsou citlivé na důlkovou korozi
  • místní přítomnost dalších kovů na povrchu, jako částeček železa, pocházejících z obráběcích strojů, z opracovánív blízkosti povrchu, a podobně.

Již jednou vzniklý důlek může, v závislosti na okolnostech, vést k perforaci výrobku nebo součástky. Kromě toho se prostředí v důlku pod vlivem korozních reakcí okyselí a koroze se tím urychlí. Z tohoto důvodu je pouhé vyčištění zasaženého povrchu nedostačující, prostředí v důlku se totiž neodstraní a koroze normálně pokračuje. Důlkové korozi se dá předejít několika metodami, mimo jiné:

  • anodickou oxidací
  • plátováním čistým hliníkem
  • chromováním nebo fosfátováním

Široce uplatňována je především anodická oxidace. Je třeba dávat dobrý pozor, aby se oxidová vrstva nepoškodila, protože na poškozených místech může dojít ke zrychlené korozi. Nezávisle na zvolené metodě je nezbytně nutné, aby korozí ohrožené povrchy byly pravidelně čištěny. Výhodou je, když je povrch co nejhladší. Frekvence čištění je závislá na místních podmínkách.

Kontaktní koroze

Pokud se dva různé kovy dostanou do kontaktu a jsou ponořeny do elektrolytu nebo jím pokryty, potom se díky rozdílnému potenciálu méně ušlechtilý z těchto dvou kovů začne rozpouštět (bude zasažen). V konstrukcích by se mělo kontaktu hliníku a dalších konstrukčních materiálů vyhýbat. Zvláště kombinace:

  • hliníku a mědi a jejích slitin
  • hliníku a nelegované a nízkolegované oceli

zavdávají v přítomnosti elektrolytu příčinu ke zrychlené korozi hliníku. V extrémních podmínkách (blízko pobřeží, v průmyslu) může působit problémy i kombinace hliníku a nerezové oceli (viz tabulka 1). Kombinace hliníku a zinku (ponorem pozinkované součástky, desky pozinkované metodou Sendzimir) většinou problémy nezpůsobuje. Míra výskytu koroze závisí na několika faktorech:

  • velikost rozdílu potenciálu mezi dvěma kovy v určitém prostředí
  • elektrická vodivost prostředí
  • poměr povrchů mezi dvěma kovy

Při předcházení kontaktní korozi je nutno především zabránit kontaktu mezi různými kovy, například použitím elektricky izolačních mezivrstev.

Tabulka 1: Zvýšená koroze hliníku a slitin hliníku v důsledku kontaktu s jinými materiály.

Klíč:

  • a Tyto kombinace by neměly vést ke zvýšené korozi hliníku a slitin hliníku.
  • b Kombinace v této kategorii by mohly vést k mírnému zvýšení koroze hliníku a slitin hliníku (často je to ještě tolerovatelné).
  • c Zvýšená koroze hliníku a slitin hliníku je vážná. Je třeba provést ochranná opatření.
  • d Zvýšená koroze hliníku a slitin hliníku je tak vážná, že kontaktu hliníku a jeho slitin s tímto kovem musí být zamezeno.
  • Tato tabulka nepřináší žádné stoprocentní řešení, pokud jde o zvýšenou korozi různých materiálů v důsledku kontaktu s hliníkem.

Koroze z vnitřního pnutí

Korozí z vnitřního pnutí se rozumí tvoření trhlin, které může vést ke zlomu. K tomu dochází kombinovaným působením (vnějšího nebo vnitřního) tažného pnutí a korozního prostředí. Ke vzniku trhlin nedochází pouze působením uvedených faktorů; tažné pnutí musí také překročit určitou prahovou hodnotu. Příznačná je vesměs neměnná trhlina, která většinou probíhá mezikrystalicky a často nevykazuje viditelné produkty koroze. Zvlášť citlivé na korozi z vnitřního pnutí zejména v prostředích obsahujících chlorové ionty jsou mimo jiné slitiny na bázi AlCu, AlZnMg a AlMg s více než 4%Mg. Poměrně necitlivé na korozi z vnitřního pnutí jsou AlMg (méně než 4%Mg), AlMn a AlMgSi slitiny. Snížení citlivosti na korozi z vnitřního pnutí lze docílit několika způsoby:
  • vyhnout se nežádoucí koncentraci pnutí použitím správ ného zakulacení apod.
  • snížit úroveň vnitřního pnutí žíháním pod napětím;
  • zavést žádoucí pnutí například kuličkovým pískováním.

Mezikrystalická koroze

Tomuto druhu koroze se dá předejít především legováním, které sestává ze dvou nebo několika částí, z nichž jedna z fází je vyloučena na hranici zrn. Mikroskopicky vzato materiál není homogenní; vedle sebe leží více a méně ušlechtilé části. Tím se na místě hranice zrn tvoří galvanické částečky. V přítomnosti elektrolytu se méně ušlechtilé části rozpustí, čímž vznikne koroze okolo krystalů (mezikrystalická linie). Pokud působí tažné napětí, může stav mezikrystalické koroze přejít do koroze z vnitřního pnutí. Vlivem zářezů v okolí mezikrystalického poškození se může napětí dostat nad kritickou hranici koroze z vnitřního pnutí. Zejména AlCu, AlZnMg a AlMg (procenta Mg>4%) jsou citlivé na mezikrystalickou korozi. Vhodným tepelným ošetřením může být citlivost naa mezikrystalickou korozi těchto slitin téměř úplně odstraněna. Relativně necitlivý na mezikrystalickou korozi je nelegovaný hliník, AlMg (procenta <4%Mg) a slitiny AlMgMn, AlMn a AlMgSi.